Sex, krása a láska mají stejné základy. Každý člověk touží po sexuálním spojení, po kráse a lásce. Jestliže jeho touha je nenaplněna, jestliže nemá příležitost přijímat sex, krásu a lásku, tak mu něco důležitého v životě schází. Jestliže je mu odmítána tato základní hluboká potřeba, jestliže je mu odmítána podstata života, tak se pokouší uspokojit svůj život náhradním způsobem. Manipulace je svého druhu boj o pozornost.
Člověk manipulátor potlačil své city a touhy. Jeho city a touhy byly dříve neuspokojeny, jeho to zranilo a už nechce riskovat další bolest. Proto citovou, sexuální a estetickou komunikaci částečně nebo úplně uzavřel. A to do té doby, dokud druhého člověka nebude mít ve své moci, dokud se nebude hrát jeho hra, na jeho pískovišti, s jeho hračkami. Chce mít druhého plně pod kontrolou a pak se možná pokusí o svého druhu limitovanou citovou, sexuální a estetickou výměnu. Manipulátor se bojí živého člověka plného mnoha forem prožívání, plného zájmu o život. Manipulátor potřebuje tuto životnost druhého omezit, protože v něm vyvolává hluboký kontakt se svými bolestmi a úzkostmi. Manipulátor potřebuje druhého vychovat k obrazu svému, tedy ke stejnému druhu uzavření, bolesti a strachu, jaký má on sám. Pak se může pokusit o náhražku života. Manipulátor se neumí druhému odevzdat, nabízí sebe sama pouze v jakési idealizované, vypreparované podobě. Aby toho dosáhl, tak intenzívně vytváří polarity. Svět, jaký si vysnil a reálný svět. On sám je také rozštěpen na vysněného a reálného člověka. První polaritu se po ouší žít a druhou polaritu se pokouší vytlačit ze svého života. Člověk manipulátor nebude nikdy uspokojen, neboť tato kontrola a obrana jej nepustí nikdy do svého nitra. Proto je neustále neuspokojen, každé neuspokojení vyvolá další boj, další limitaci a manipulaci, další pokus o živé spojení jiným neživoucím způsobem, který ho opět zraní a neuspokojí. Což opět vyvolá boj a manipulaci. Je to bludný kruh a jeho výsledkem je, že do disharmonie se zaplétá ten, který manipuluje i ten, který je manipulován. Obraz pískoviště, obraz hraní si se stejnými hračkami je symbolický. Citovou, sexuální a estetickou výměnu můžeme skutečně přirovnat k setkání dvou dětí. Je-li přátelství vyrovnané, tak jeden den se hraje na jednom pískovišti, druhý den na druhém pískovišti. Jeden den se hraje s jedněmi hračkami, druhý den se hraje s druhými hračkami. Zkušenosti se prolínají, hry se mění a kvalita se posouvá. Stejný obraz symbolizuje i podstatu problému manipulátora, kterou hledejme s největší pravděpodobností v jeho dětství, v jeho vztazích k rodičům a v citových, sexuálních a estetických výměnách té doby. Puritánství má charakter manipulace, puritán je zároveň manipulátor a pak platí vše, co bylo řečeno. Puritánství může mít také charakter popření života. Dotyčný pak bojuje proti sexu, citům a lásce á priori. Všechny životní projevy jsou pro puritána neduchovní, nemorální a nebezpečné. Puritán spěje k jediné hodnotě, a tou je smrt. Také je fascinován smrtí, neboť ta jej může vykoupit z jeho potlačení. Puritáni bývají asketové. Žijí životem odmítání. Žijí proto, aby zemřeli.
Tisíce let se lidstvo učí pracovat se svou myslí. Zkoumá její různé stavy, sbírá zkušenosti se stavy proměněného vědomí. Používá rytmické a taneční projevy, meditační techniky, techniky tranzu a noří se dál a dál hlouběji do nekonečného vesmíru našeho vnitřního světa. Bubnování šamanů, víření dervišů, zpěv, milování - toto všechno vyvolává stavy tranzu. Stav tranzu je zaměření na malou, koncentrovanou oblast, napojení mysli na jiný druh vnímání. Jedním z efektu tranzu je, že dochází k vnitřnímu uvědomování si vlastního těla, průběhu času, paměti. Ve stavu hlubokého tranzu je člověk schopen intenzivní vizualizace. Stav tranzu uvolňuje mocnou kapacitu mysli a mocné síly jejich hlubin. Rituální hudba mnoha západních a východních kultur obsahuje aspekty tranzovní hudby a do jisté míry jejich efektů využívá. Mnoho přírodních zvuků, jako např. hlasy žab, cvrčků, ptáků, se do jisté míry opakují a mají schopnost vyvolávat tranz. Proto je pobyt v pralese nebo džungli nabíjející, protože dlouhodobým pobytem se mysl samovolně dostává do stavu tranzu a rozšířeného vnímání.
Žena má vztah k noci, muž má vztah ke dni. Žena má vztah ke tmě, muž má vztah ke světlu. Když žena přistupuje k muži, tak je pro ni zajímavé a přirozené, že vytváří tajemství, že vytváří něco, co je skryto a nabízí muži pootevírání toho tajemství. Pro muže je zajímavé, že proniká do tajemství ženy, že odhaluje něco skrytého. Je to veliké dobrodružství. Něco je skryté, něco je schované, tajuplné a on to nalézá, odhaluje, on je ten, který to dobývá a prozkoumává. Ale pro ženu je to jinak. Pro ni je zajímavé, že někdo jí vnáší světlo do tmy. Někdo jí vnáší jistotu do případného emočního chaosu, že jí to ukáže na světlo.
Máme vyzkoušeno v tantrických technikách, když muž sehraje stejnou roli se ženou, když ji přitáhne do tajemství, do noci a hraje na tyto různé skryté věci, když je toho příliš, tak se žena začne bát, stáhne se. Dělali jsme mnoho zajímavých večerů a rituálů, jednou to bylo Sluneční mystérium, jednou se jmenovalo Měsíční mystérium. Sluneční proto, že je připravovali muži pro ženy a Měsíční proto, že je připravovaly ženy pro muže. Když žena vsadí na tajemství, které muž odhaluje, tak je to nádherné. Když muži vsadí na tutéž strunu, tak to naprosto nefunguje. Něco tam skřípe. Archetypálně, vlastní praxí, jsme na to přišli. Sami jsme to pocítili v technikách, že základní bytostná role muže je vnést světlo do tmy, vnést světlo do tajemství. Základní role ženy je vytvářet tajemství, vytvářet magii, vytvářet zvláštno. A taky pro muže je krásné, to nejhezčí co se muži může stát, když podlehne kouzlu nějaké krásné čarodějnice, když se nechá magickou krásou ženy ovinout. Neviditelnými vlákny čarodějné víly. Když se může odevzdat ženě a působí na něj tajemné síly a on jim podlehne, alespoň na nějakou dobu. Zároveň tím podlehnutím, odevzdáním nabere sílu, nalezne svůj střed, nalezne své jádro a přinese světlo do té magie. A najednou už to není magie a už je to normální žena, která je osvětlena sluncem, osvětlena světlem a vznikne přirozený vztah. Toto je základní role. Muž vnáší světlo, žena vytváří prostor, tajemství. Žena nerozumí tolik tomu, když muž vytváří tajemství příliš. Když bude muž příliš tajemný, žena se stahuje. Žena potřebuje jistotu, určitou ráznost, určitou danost. Jinými slovy světlo. Projasnit tuto svoji tmu. To jí dělá dobře, že její tma, její chaos, je světlem muže projasněna. A muži dělá dobře, že má co projasňovat, že má co dobývat a tyto protiklady se přitahují. To je to zajímavé. A stejně tak je to s nahotou. To co se odkrývá, to co se objevuje, to co se odhaluje, to co se nalézá, to je erotické. To co je nalezeno, není erotické. To co se nalézá, to co se hledá. To co je totálně skryto a pomalinku se odkrývá. Také uměním tantry je, jak prodloužit stav mezi nalézáním a konečným nalezením. Jak si užít stavu hledání, přibližování, nalézání, jak si užít té předehry. Nejzajímavější na nahotě je, že je objevována. Pokud mluvíme o vztahu mezi mužem a ženou.
Historická souvislost
Když se řekne Kámasútra, každý člověk si vybaví milostné pozice. Někteří je zahrnou do svého milostného života, určitě ne všechny, někteří se se zájmem podívají na obrázky. Nejdůležitější otázkou je: kdyby Vátsjájanova Kámasútra byla pouze výčtem milostných pozic, proč je to tak populární kniha již několik set let? Kámasútra má podtitul - poučení o lásce nebo poučení o rozkoši - záleží na překladu. Co všechno nabízí ono poučení? Podívejme se do doby, kdy Kámasútra vznikala. Historici ji datují do období mezi 1. a 6. stoletím n. l. Je to období velkého rozkvětu staroindické kultury, které vrcholilo Guptovskou říší. Dá se říci, že to nejcennější pochází z tohoto období. Je to zároveň období rozkvětu tantrického vnímání světa. Původní zemědělská společnost kolem řeky Indu, která vyznávala kult Bohyně Matky, byla árijskými nájezdníky asimilována a pravděpodobně přenesena do území kolem řeky Gangy. Tato indická civilizace čerpala ze svých předchůdců kolem řeky Indu. Jednoduše řečeno, tantrické vnímání světa vrcholí v Indii do 7. století n. l. před prvními islámskými nájezdy. Když jsme si dovolili takový historický exkurz, tak jsme chtěli poukázat, že Kámasútra je dílo, které je produktem určité doby a výslednicí mnoha zkušeností. Vátsjájana sám píše, že čerpá z poučení svých předchůdců, doslova zkracuje a vybírá statě z mnoha jiných autorů. To znamená, že se jedná o celospolečenské hnutí.
Znovunalezení Kámasútry
Kámasútra jako kniha byla tak trochu ztracena díky přehnané popularizaci. Tohoto díla se zmocnily všechny možné aktivity, které z něj vybíraly pouze ty nejefektivnější části nebo ty, které přímo souvisí se sexem. Tantra znovu objevuje Kámasútru jako učebnici nikoliv jen rozkoše, ale jako učebnici určitého přístupu k životu. Například šedesát čtyři vedlejších oborů Kámasútry, které by měly ženy poučené o lásce zvládnout, vypovídají o kulturním poselství. Statě typu Dharma, artha a káma poučují o harmonickém způsobu života. Ne bez zajímavosti jsou rady, jak si vybrat partnera, milenku, milence. Jsou zde statě o společenském životě, jsou zde rady, které člověku můžou pomoci uchovat si milostný život do dlouhého věku. Ovšem základních šedesát čtyři oborů Kámasútry přináší nejzajímavější příležitost. Těchto šedesát čtyři oborů se tváří (nebo jsou interpretovány v dnešní době) jako tělesné projevy, tělesné zkušenosti pro erotický a milostný život. Ve skutečnosti se však jedná o skryté návody pro tantrické techniky, které zasahují energii, vědomí, prožitky. Každé důležité dílo má svoji zjevnou populární funkci, která je určena pro veškerou společnost, ale dále svoji skrytou, metodickou funkci, která je určena pro lidi "z oboru", hluboce se zajímající o to, co je za slovy.
Kámasútra - tantrický projekt
V meditačním centru v Lažánkách běží už od roku 1991 tantrický program. Původní etno-divadelní akce, později mezní prožitkové archetypy, následně tantrická mystéria a tantrické školy vychovaly
v nás určité tantrické vědomí. Náš způsob dělání tantry měl vždycky blízko k umění, vycházíme z původního indického zdroje. Naši učitelé pochází z Indie a jsou tantričtí mistři. Vycházíme rovněž z přírodní léčby a také z rituálního divadla. Musíme pochopit, že divadlo mělo velice často funkci popularizovat na veřejnosti hlubší, vědomější život. Existuje staroindické divadlo, které zprostředkovávalo tantrickou zkušenost. Uvědomění si toho, že tantra je zároveň umění vnitřní, zároveň umění milostné, zároveň umění společenské, formovali jsme projekt Kámasútry.
Tento projekt zahrnuje tři divadelní inscenace. První inscenace se nazývá "Kámasútra - stopy našich předků", druhá "Kámasútra - labyrint světa", třetí "Kámasútra - ráj srdce". Celkový inscenační projekt může mít délku až šest hodin. Jednotlivé inscenace jsou zajímavé tím, že ukazují některé tantrické techniky, že zprostředkovávají zajímavé způsoby práce s energií, s emocemi, s prožitky, ukazují techniky na vnitřního muže, vnitřní ženu.
Projekt je dále zajímavý tím, že jednotliví herci procházejí tantrickým vzděláním a Kámasútra a speciální tréninky pro tyto inscenace jsou vlastně profesním vzděláváním použitelným pro tantrické programy, ale i pro veřejné vystupování. Kámasútra jako inscenační tvar pracuje přímo s energií. Divák je uváděn do společného energetického prostoru. Kombinací gagů, komických situací, obřadných rituálních prvků inscenace může dosahovat uvolnění, emoční probuzení diváků. Zveřejněním intimních emocí společně s významotvorným prostorem se divák v možné míře stane účastníkem přechodového rituálu, zvláště jestli projde celou ságou. Kámasútra - stopy našich předků evokuje naše představy.
Kámasútra - labyrint světa odhaluje náš emocionální svět. Kámasútra - ráj srdce nás zavádí do tantrického rituálu. Na inscenační projekt navazuje komplexně celá řada workshopů a následně Tantrická škola. Kámasútra jako projekt má tedy mnohovrstevné použití. Jsou to zábavné, ale i emotivní inscenace, je to skupinová přírodní léčba, je to tantrická metodika, je to trénink všech účinkujících a je to veliký námět pro workshopy a pro práci s lidmi.
Existují tajná tantrická cvičení pouze pro ženy, která nesmí muž vidět! Mohendžodáro velice příznivě ovlivňuje zdraví ženy, její vitalitu a krásu. Podporuje také energii při milování a orgasmu. Není se třeba ničeho obávat, toto cvičení zvládne každá žena každého věku. Ženy mohou mít ze cvičení Mohendžodáro mnohostranný užitek. A to na několika úrovních: zdravotní, tělesné, energetické, při milování a při orgasmu. Ženy, které pravidelně cvičili toto cvičení jsou známé svou krásou a svěžestí do vysokého věku. Při cvičení se uvolňuje do těla velké množství estrogenů. Mohendžodáro totiž aktivuje žlázy s vnitřní sekrecí a ty začnou ve větší míře produkovat estrogeny. Tělo ví, jak velkou hladinu estrogenů potřebuje a samo si jí reguluje. Všeobecně se od dvacátého roku věku produkce estrogenů snižuje, protože žlázy se postupně unavují a zanášejí různými toxiny. Takže tento cvik zachovává dynamiku mládí. Pokud si chcete zachovat dlouho svěžest a pocit mladosti, je tento cvik vynikající. Je to jednoduchý recept na věčné mládí. Protože pohlavní hormony ovlivňují to, jak se člověk ve skutečnosti cítí, jestli se cítí nabitý nebo povadlý a unavený. Žena je krásná pokud má dostatek estrogenů, žena je povadlá a nepřitažlivá, má-li estrogenů málo.
Mohendžodáro se cvičí na víkendech tantra-jógy pro ženy a na docházkových kurzech.